Areál hnojnického zámku je umístěn na mírném návrší v samém srdci obce Hnojník na přibližně třech hektarech, což je jen zlomek původní rozlohy panství Hnojník, které mělo přes tři sta hektarů. Areál zahrnuje samotný zámek a tři hospodářské budovy. Součástí areálu je však téměř celá původní zámecká zahrada, kterou se povedlo současnému majiteli z významné části uvést do cílového stavu.
Reprezentativní zámek je považován za empírovou perlu Slezska a je chráněnou kulturní památkou. Současnou podobu získal na přelomu 19. a 20. století (pravděpodobně v roce 1899), kdy došlo k úpravě jeho třetího patra nákladem Georga IV. Hlavní rysy empírové podoby však zámku vtiskl významný architekt Josef Kornhäusel v první polovině 19. století. Ten je považován za jednoho z nejvýznamnějších rakouských představitelů klasicismu. S jeho jménem je spojeno mnoho budov Vídně. Stavba zámku a jeho rekonstrukce souvisely téměř vždy s významným vlivem a postavením majitelů panství a potřebou existence reprezentativního primogeniturního sídla. Zástupci rodu Beess und Chrostin v mnoha generacích zastávali významné zemské stavovské nebo říšské úřady a funkce. V novodobější historii lze zmínit zejména Georga II. (1750-1819), který byl prezidentem zemského soudu a později dokonce zemským hejtmanem a Georga IV. (1824-1905), který působil dlouhodobě v zemském i říšském sněmu, byl c. k. komořím nebo tajným radou a dne 22. října 1866 mu byla císařem osobním dopisem vyslovena tzv. nejvyšší spokojenost.
K výstavbě barokního zámku došlo pravděpodobně od roku 1736, kdy zakoupil panství Hnojník Karl Wenzel Beess von Chrostin, pravděpodobně s potřebou výstavby nového reprezentativního sídla v důsledku povýšení mezi vyšší šlechtu. Zámek nahradil původní tvrz nejspíše z 15. století, kterou využívali předchozí majitelé panství. Není zcela potvrzeno, zda tvrz tvořila základ barokního zámku nebo stála někde v nejbližším okolí.
Při obnově zámku současným majitelem byl ale v konstrukci jednoho okna vedoucího do zámeckých sklepů nalezen odborně posouzený renesanční překlad, který by mohl potvrzovat teorii, že zámek stojí přímo na místě bývalé tvrze. Další indicií pro tuto myšlenku je dispozice sklepních prostor, které jsou pouze pod východní částí zámku, a to právě v místech, kde byly pravděpodobně základy původní tvrze. Uvedenému svědčí také zjištění, že základy západní části zámku mají jinou strukturu, než části východní, což bylo zjištěno při výstavbě zámecké kavárny v roce 2023. Vzhledem k absenci dostupných písemných pramenů, které by tuto tezi vylučovaly, lze ze stavebně technického hlediska přijmout myšlenku, že ve hmotě současného zámku je přítomna i část tvrze minimálně z 15. století.
Podoba současného zámeckého parku se vytvořila pravděpodobně rovněž po přestavbě budovy od Josefa Kornhäusela, někdy v polovině 19. století a nahradila park z doby výstavby zámku. Před jižním průčelím je přibližně dvouhektarová formální zahrada vedoucí ke kostelu a dále k hlavní silnici, která je orientovaná k vrchu Godula. Za severní stranou zámku se nachází jednohektarová neformální zahrada. Uvedené je potvrzeno dendrologickým průzkumem všech dřevin, kdy nejstarším stromem v zámeckém parku je nyní exemplář Dubu červeného, který je přibližně 160 let starý a nachází se ve formální zahradě. V zámeckém parku jsou také torza ještě přibližně o 20 let starších stromů. Lze se tedy domnívat, že zámecká zahrada byla vytvořena v době, kdy panství patřilo Georgovi IV., tedy někdy v době, kdy byla vybudovaná rodová hrobka vedle kostela. Za posledních 20 let padlo několik set vzrostlých dřevin, avšak současný stav stromoví je již uspokojivý a čítá okolo 200 stromů. Habrová alej spojující hlavní jižní vchod s jižní branou není sice původní, ale byla seřezána a ponechána. Ve formální části zámecké zahrady se nachází několik vzrostlých stromů, které tvořily zjevně alej, jež spojovala hnojnický kostel a zámek. Současný majitel připravuje obnovu spojení kostela se zámkem včetně aleje.
Četné plastiky a sochy, které byly v minulosti součástí zámeckého areálu, se nezachovaly a současný majitel pořídil pouze přesnou repliku největší dominanty formální zahrady, kterou je funkční zámecká kašna s pozlaceným rodovým erbem.
