Šlechtický rod Beessů datuje svůj původ do 7. století v působišti pravděpodobně na jihu Evropy. Od 13. století je spojen se Slezskem a je jedním z jeho nejstarších rodů. V 16. století se linie Beessů z Chrostiny přesunula z Opolska do Těšínského knížectví. Na počátku těšínských, později hnojnických, Beessů z Chrostiny byl Augustin (zemřel po roce 1659), který byl těšínským zemským hejtmanem a měl v držení množství statků (například Třinec, Nebory, Horní Suchou, Třanovice). Jeho vnuk Georg Leopold (zemřel 1715) byl těšínským zemským kancléřem a přísedícím zemského soudu. Dne 16. května 1705 byl císařem Leopoldem I. povýšen z rytířského stavu do stavu svobodných pánů zemí Koruny české.
Patrně v reakci na potřebu nového reprezentativního sídla povýšeného rodu zakoupil jeho syn Karl Wenzel Beess von Chrostin (zemřel 1754) v roce 1736 panství Hnojník a vybudoval v něm přestavbou z renesanční tvrze barokní zámek. Ten se stal hlavním rodovým primogeniturním sídlem po dalších šest generací a středem rozsáhlého panství jednoho z nejvýznamnějších rodů Horního Slezska.
Syn stavitele Zámku Hnojník, Georg I. (1721-1785), byl rada zemského soudu těšínského knížectví. Jeho nejstarší syn Georg II. (1750-1819) se rovněž výrazným způsobem angažoval ve stavovských a dvorských úřadech, mimo jiné byl od roku 1784 radou knížecího zemského práva v Těšíně, později viceprezidentem a prezidentem této instituce a na samotném sklonku života dokonce zemským hejtmanem.
Jeho prvorozený syn Georg III. (1779-1836) převzal a dobudoval rodový majetek a přestavěl hnojnický zámek do empírové podoby, který následně zdědil poslední významný zástupce rodu – Georg IV. (1824-1905). Ten rovněž zvětšil hnojnický zámek a nechal ho na přelomu 19. a 20. století přestavět do současné podoby. Georg IV. byl v rakouském císařství téměř 30 let vlivným poslancem Slezského zemského sněmu (1866 -1893) a později i poslancem Říšského sněmu ve Vídni (1873-1897) za německé velkostatkáře. V monarchii byl jmenován rovněž c. k. komořím nebo tajným radou. Kromě panství Hnojník vlastnil rovněž Ráj, Darkov, Louky, Otrembov, Horní a Dolní Kačice nebo Třanovice. Při hledání černého uhlí narazil na jodové prameny a následně založil významné lázně Darkov.
Stejně jako mnoho jeho příbuzných se angažoval ve školství a stal se také předsedou Kuratoria zemské zemědělské školy v Chotěbuzi. Podle archivních záznamů byl „čilým přítelem a znalcem věd a umění, zemědělství a horlivým myslivcem vzácné laskavosti a prostého chování, čímž si získal srdce svých poddaných“.
Po jeho smrti převzal zámek a panství Hnojník jeho nejstarší syn Georg V. (1848-1930), který byl podporovatelem opavského zemského muzea. Pravděpodobně byl i spolužákem ze studií prezidenta Masaryka, který hnojnický zámek 5. a 6. července 1930 navštívil. Vzhledem k tomu, že zemřel bezdětný a ve stejném roce zemřel i jeho mladší bratr a primogeniturní následník Johann Nepomuk (1853-1930), převzal panství Hnojník v nepřímé linii jeho synovec a Johannův nejstarší syn – Georg VI. (1880-1955). Tomu byl na základě Benešových dekretů hnojnický zámek i celý majetek zkonfiskován a on sám byl v roce 1946 odsunut a dožil v Rakousku.
Dokonán byl tak úpadek rodu, který započal na sklonku 19. století v ekonomické rovině, kdy se Georg IV. zadlužil pravděpodobně z důvodu požáru a následné opravy zámku Ráj a také z důvodu neúspěchů při těžbě černého uhlí. Význam rodu počal upadat následně i politicky pravděpodobně i v důsledku rozpadu Rakouska-Uherska a souvisejících politických a ekonomických změn, které měly vliv na tradiční šlechtu. Po smrti manželky George IV. – Stefanie (1830-1921), jejich synů George V. (1848-1930), Johannese Nepomuka (1853-1930), Josefa (1860-1934) a jeho ženy Wilhelmine (1865-1936) přestal už fakticky hnojnický zámek sloužit svému účelu, neboť poslední jeho majitel (George VI.) se zdržoval v podstatě už jen ve Vídni a v Ostravě. I bez neospravedlnitelného odsunu a konfiskace zámku by však nejspíše přibližně 300 let rodiny Beess und Chrostin z Hnojníka, jako možná nejvlivnějšího rodu rakouského Slezska, na místním zámku skončilo.
Primogeniturním následníkem rodu a už jen teoretickým vlastníkem hnojnického zámku a panství se poté stává po smrti Georga VI. jeho mladší bratr a druhorozený syn Johanna Nepomuka – Johannes Evangelista (1885-1959), který přebírá rodovou linii na sklonku života, který prožil ve Vídni a jejím okolí.
Za zmínku rovněž stojí jeho starší sestra (dcera Johanna Nepomuka), která se na Hnojníku také narodila. Maria Ludmila (1882-1911) povýšila původní rodovou Beessovu baronskou linii sňatkem s hraběcím rodem Thun-Hohenstein a její pravnučka se pak přivdala do knížecího rodu von Liechtenstein. Princové z lichtenštejnského vládnoucího rodu – Lukas (nar. 1990), Konrad Emanuel (nar. 1995) a princezna Anna (nar. 1994) jsou tak přímými potomky rodu z linie Beess und Chrostin z Hnojníka.
Johannesův nejstarší syn Andor (1929-1993) měl se dvěma manželkami pouze čtyři dcery a rod Beess und Chrostin s ním tak vymírá po meči. Štafetu rodu přebrala nejstarší dcera Andrea (nar. 1961), která se narodila ve Vídni, ale později Evropu opustila. Její mladší sestra Susanne (nar. 1963) žije ve Vídni a stala se aktuální pokračovatelkou rodu, a to se svými dcerami Alexandrou Beess und Chrostin (nar. 1985) a Jessicou Beess und Chrostin (nar. 1986). Ty žijí a pracují v New Yorku v USA. Výše jmenovaní jsou v pravidelném kontaktu s majitelem zámku, resp. s nadací. Na Nový rok 2026 rovněž všechny, i s nejmladšími princeznami Leontine (nar. 2020) a Alexandrou ml. (nar. 2022), hnojnický zámek navštívily (zleva: Alexandra ml., Alexandra, Andrea, Susanne, Leontine).
Všichni se už společně těšíme na rok 2036, kdy proběhne oslava 300 let od vzniku zámku a spojení Hnojníka se stále existujícím rodem Beess und Chrostin. Poté, co byl zámek 74 let ve vlastnictví státu a následně dalších soukromých držitelů a chátral do doby, než ho převzal současný majitel – The Beess Foundation – nastávají, věříme, lepší časy.
